V posledních dnech či týdnech se můžeme setkávat s mnoha televizními příspěvky a mnoha titulky jak v novinách, tak v internetových mediích na téma vstupu soukromých železničních dopravců na liberalizovaný trh v ČR.
Z mého pohledu by se dalo parafrázovat, že je na první pohled mnoha vítězů na straně krajů, kteří si přejí soukromé dopravce, ale přes soutěže, jak ze strany krajů, tak leckde MD ČR si nikdo neověřil skutečnou připravenost dopravců. Nejde o jeden přehmat, jde o to, že u některých není personál, který může adekvátně komunikovat se SĎC, někde se hold zapomnělo, že je potřeba brát sklonové charakteristiky tratě a nevydat se na koleje s jednotkami, které jsou určeny do rovinných oblastí a podobně.
Kde je vyprávění o moderních vozech a jednotkách, když jsou ze Slovenska povolány kultovní „810“ či na linkách více jak 40 let staré vozy v čele s „brejlovcem“ tzv. šotouši jsou jistě nadšeni, ale je to co kraje tak vehementně chtěli?
Na straně poražených jsou cestující, kteří nejen, že musejí měnit své návyky při cestě do zaměstnání či koupi jízdenek, ale oni si ji mnohdy ani nemají kde koupit. To že jezdí v některých vlacích pro neschopnost dopravců zdarma, je ale otázkou, zda to nezaplatíme mi všichni. Ano dopravci nebyli připraveni, podcenili situaci, ale není to chyba na straně objednatele? Cestující marně čekají na přípoje, jsou velká zpoždění, není zajištěna návaznost. Opravdu jsme se vydali moderní cestou do 21. století, nebo si ničíme to, co jsme pracně dávali dohromady. Kdy se cestující vraceli do systému hromadné dopravy?
Z mého pohledu dochází k devastaci síťového systému železnic v ČR, experimentu, kdy mnohé strany podcenili absolutně přípravu, jak personální, tak technickou a technologickou. Politici se předvádí, jak chodí na kontroly, jednou/dvakrát, ale co naši občané, co musejí jezdit každý den, anebo volit IAD.
Záměrně se ve svém zamyšlení nezaměřuji na žádné vyjmenování dopravců, neb mi vadí chyba systému, ne jednotlivá selhání dopravců. I když to je mnohdy velmi, velmi varovné.