Rozhovor Haló novin s předsedou ÚV KSČM Vojtěchem Filipem
Podařilo se KSČM v uplynulém období ovlivnit politiku vlády? Zatlačit na ni?
V prosinci jsme hodnotili, jak se daří plnit dohodu o toleranci vlády, kterou jsme podepsali s vládním hnutím ANO. Já a předseda našeho sněmovního klubu Pavel Kováčik jsme si sedli s předsedou vlády Andrejem Babišem a poctivě probrali všech sedm základních podmínek tolerance KSČM, které jsou v dohodě uvedeny. Naší první podmínkou byl trvalý růst minimální mzdy, což je pro nás nástroj na zvyšování mezd obecně. Je evidentní, že tuto podmínku vláda plní.
Druhou podmínkou byl růst důchodů. Vláda zvýšila důchody nad úroveň zákonné valorizace, tedy v průměru o 150 korun více, než jí ukládal zákon. A není to žádný růst důchodů na dluh, neboť tento růst je profinancovaný. To považuji za velký úspěch. Dokonce se daří, krok za krokem, postupně dorovnávat nejstarší důchody s těmi pozdějšími, v průměru vyššími. Rozdíl mezi starodůchodci a novodůchodci se snižuje, i když nůžky jsou stále rozevřeny. Velkým problémem zůstávají značně nižší důchody žen. To je jeden z nejsložitějších problémů a jeho řešení bude možné patrně až v rámci velké důchodové reformy, která nás čeká.
Třetí naši podmínku jsme před časem nazvali »Ochrana přírodních zdrojů před zcizením do zahraničních rukou«. Pravdou je, že tato záležitost je komplikovaná. Nutno uznat, že vláda zajistila, že nikdo nemůže státu odebrat práva na hospodaření s lithiem. Vláda tento zdroj svěřila polostátní společnosti ČEZ, respektive jejich dceřiné společnosti Severočeské doly. Před námi je ovšem ten další krok, který po vládě požadujeme – aby zajistila i státem kontrolované využití tohoto zdroje. Abychom se neocitli v situaci, že si sice udržíme zdroj, ale těžit a zpracovávat bude stejně někdo jiný, patrně někdo ze zahraničí, a my si od něj budeme pak nakupovat nějaké finální výrobky s vysokou přidanou hodnotou, protože je sami nezvládneme vyrobit.
Čtvrtou naší podmínkou bylo zvýšení podílu veřejného sektoru v hospodaření s vodou. V tomto případě jsme museli konstatovat, že vláda naše zadání splnila. KSČM navrhla ústavní zákon o ochraně vody a vodních zdrojů. Vláda má dnes v ruce stanovisko právnické fakulty Univerzity Karlovy, které říká, že si voda ústavní ochranu zaslouží. Vláda je tedy k základnímu záměru vstřícná, nyní je potřeba jen vyřešit technickou otázku. Je možné, že vláda připraví vlastní vládní návrh. Je také možné, že po prvním čtení náš a vládní návrh sloučíme. Navíc, jak asi víte, je ve hře ještě jeden návrh jedné z parlamentních stran řešící podobné téma. Důležité je, že jakmile bude ústavní ochrana vody schválena, může dojít k úpravě dalších zákonů, jako je zákon o vodě, kanalizacích apod.
Pátou podmínkou KSČM bylo zdanění církevních restitucí. Víme, jaký byl osud tohoto zákona, zde nemůžeme ANO nic vyčítat, ústavní soud rozhodl, jak rozhodl. Nyní hledáme novou cestu, jak spravedlivě spravovat tento majetek, který byl dle našeho názoru vždy majetkem státu, už od Josefa II.
Podmínkou sedmou je udržení kvalitní a dostupné zdravotní péče bez zvyšování spoluúčasti pacientů. KSČM se ve spolupráci s Krizovým štábem zdravotnictví podařilo prosadit změnu úhradové vyhlášky a posílení pojistných plánů o 10,9 miliardy korun. Myslím, že je to výrazné zlepšení situace. A tím pádem je také plněna naše základní podmínka, že nedochází ke zvýšení spoluúčasti pacientů.
Možná jste si všiml, že jsem vynechal podmínku šestou, v níž jsme žádali bránit dalšímu růstu cen bydlení a podporu výstavby obecních bytů. Všichni dobře víme, že růst cen bydlení je velkým, ba stále větším problémem. Také nutno ovšem přiznat, že zde není vláda zdaleka jediným aktérem, důležitá je jistě také politika nezávislé centrální banky a celého bankovního sektoru, politika jednotlivých municipalit a tak podobně. To neznamená, že tuto věc vládě jen tak odpustíme, budeme samozřejmě pokračovat v tlaku na to, aby vláda bydlení nenechala jen tržním silám.
Někdy voliče asi zarazí, když kabinet odmítne poslanecké legislativní návrhy KSČM.
Hnutí ANO, s nímž jsme dohodu uzavřeli, samozřejmě nepodporuje všechny naše poslanecké návrhy a ani se k tomu v naší dohodě o toleranci nezavázalo. Pokud je náš návrh součástí podepsané dohody o toleranci, vidíme podporu klubu ANO v celém legislativním procesu. U našich návrhů, které součástí dohody nejsou, probíhá standardní jednání. Nezřídka při něm shodu nenajdeme. Přeci jen máme výrazně rozdílné programy. To respektujeme. A vláda naopak respektuje to, že ani my nemáme dle dohody o toleranci povinnost podporovat všechny vládní návrhy a často skutečně hlasujeme proti nim. Taková jsou jasně dohodnutá pravidla, ta pravidla ctíme a v tomto smyslu se tato spolupráce osvědčila a pokračuje.
V jaké oblasti cítíte největší rozpaky z vládní politiky?
Otevřeně říkáme, že se neshodneme s vládou v bezpečnostní a zahraniční politice. Nešetříme kritikou ministra zahraničí a jeho kroků. Máme trvalý spor s ministrem obrany o nákup vrtulníků. Odmítl jsem i jeho odpověď na mou písemnou interpelaci. Nezdá se mi, že by tento nákup byl ve prospěch Armády ČR. A neposiluje ani obranyschopnost země. Jsou na stole mnohem lacinější a v Evropě vyzkoušené varianty. Na druhou stranu oceňujeme, že chystaný nákup obrněných transportérů by mohl být šancí pro český obranný průmysl, což je dost důležité i pro případ poklesu zájmu na trhu automobilů.
Další velký spor je pochopitelně v daňové oblasti. My víme, kde hledat další zdroje pro státní rozpočet. Jsme přesvědčeni, že současná daňová soustava nevyhovuje budoucím potřebám České republiky. Princip rovné daně, který k nám zanesla takzvaná superhrubá mzda, tedy princip, že malé rodinné firmy platí stejné daně jako velké nadnárodní korporace, je naprostý nesmysl. Taková nadnárodní korporace má nejen jiné náklady, ale také úplně jiné nároky na stát – na dopravní systémy například. Možná by si někteří naši pravicoví politici měli prostudovat daňovou soustavu třeba Japonska nebo Dánska. Daňová kvóta je koneckonců vyšší i v sousedním Německu.
V čem byste chtěli v příštím období na vládu více zatlačit?
Chtěli bychom, aby vláda začala jinak uvažovat o našich vojenských zahraničních misích. Minulý týden jsme absolvovali jednání o tom, zda mají zůstat naši vojáci v Iráku. Víme, jaké byly okolnosti. Došlo k americkému útoku na konvoj, který zničil osm aut a zabil třináct lidí, k útoku, o němž všichni odpovědní lidé konstatovali, že byl v rozporu s mezinárodním právem. Irácký parlament se následně usnesl, aby irácká vláda zajistila odchod všech zahraničních vojáků ze země. Ministr obrany Metnar nám řekl, že česká vláda jednala přímo s vládou iráckou, a ta požadavek, aby čeští vojáci z Iráku odešli, nevyslovila. Iráčané to prý vnímají tak, že naši vojáci tam jsou na misi výcvikové, nikoli bojové. Já na to ministru obrany řekl, že to chápu, nicméně vnímám usnesení iráckého parlamentu jinak, a půjdu proto vlastní cestou a chci si ověřit u svého partnera, místopředsedy iráckého parlamentu, jaké to doporučení je, jakou má váhu, a nakolik si ho bude irácký parlament na vládě vynucovat. Až dostanu odpověď, samozřejmě ji zveřejním.
Chápu, že když jsme vyslali naše piloty a pozemní personál jako součást prodeje našich letounů L-159, tak to není žádná okupační armáda, ale skupina lidí, která seznamuje irácké piloty s tím, jak užívat tuto techniku. To nic nemění na našem požadavku, že žádný český voják nesmí být považován za okupanta.
Kde jsou další slabiny vlády?
Je zjevné, že koordinace mezi ministerstvem zemědělství a ministrem životního prostředí není ideální. Je rovněž evidentní, že činnost ministerstva práce a sociálních věcí nemá kýžené výsledky. Že práce ministra zahraničí je zcela neuspokojivá.
Očekávám také razantnější vystoupení ministra kultury proti vedení Památníku Lidice. Není možné, aby Památník Lidice nebyl v souladu s přeživšími lidické tragédie.
Rozpaky ve mne vyvolaly rovněž kroky ministra školství vedoucí k oddálení povinné maturity z matematiky. S ministrem jsme si je vysvětlovali, přesto trvám na tom, že je nutno říct pevný termín, od kdy takové opatření bude platit. Zdá se mi, že ministr ustoupil atakům lidí, kteří usilují o snižování nároků na studenty. Což nepovažuji v době, kdy se připravujeme na čtvrtou průmyslovou revoluci, za odpovědné. Je to krok zcela špatným směrem.
Kritiky je tedy dost, je i nějaká pochvala?
Je zřejmé, že výměna na postu ministra průmyslu a obchodu byla ku prospěchu. Byli jsme ve zpoždění s ochranou přírodních zdrojů, nyní to funguje mnohem lépe. Z ministerstva je po změně na jeho čele také cítit mnohem větší tlak na to, aby se podařilo na evropské úrovni prosadit jádro jako obnovitelný zdroj.
Za pozitivní posun považuji také to, že když se zjevně zaseklo vyjednávání o důchodové reformě, tak jsme byli schopni dohodnout vznik pracovní skupiny klubů KSČM a ANO, abychom našli způsob, jak se přes ten »nevýsledek« překlenout, jak ten proces odblokovat, znovu nastartovat. Činnost komise pro spravedlivé důchody, kterou založila ministryně práce a sociálních věcí Maláčová, zjevně nikam nevede. Proto chceme jednat. Do konce volebního období chceme najít nějakou cestu. Aby občan měl garanci, že po roce 2035 tady bude důchodový systém fungovat a on dostane důchod, který umožní důstojný život.
Pracovní skupina by měla dospět k nějakému návrhu, který předloží ostatním politickým stranám. A patrně se pak jednání vrátí na půdu komise pro spravedlivé důchody. Nemá samozřejmě smysl přijmout důchodovou reformu, kterou po volbách někdo rozbije. Ta shoda musí být velmi široká. Tomu chceme tou pracovní skupinou, tedy diskusí levicové a pravicové strany, přispět.