Tato slova v malých obměnách můžeme číst na památnících a hrobech těch, kteří nám před 75 lety přinesli svobodu.
OV KSČM Svitavy každoročně pokládá květiny a alespoň takto děkuje za život v míru. Nejinak tomu bylo letos, i když jsme se nemohli scházet tak, jak bychom si přáli.
Poslankyně Květa Matušovská s předsedou OV KSČM Josefem Bohatcem a některými členy okresního výboru objela postupně pamětní místa a všude položila květiny.
Nejdříve to byl Dětřichov u Moravské Třebové, kde stál koncentrační tábor pro těhotné ženy a ve kterém podle některých údajů zahynulo okolo 2 000 dětí a žen. Dnes už tyto hrůzy připomínají jen některé částečné půdorysy budov a dva památníky, o které se vzorně stará Obecní úřad v Dětřichově, za což mu patří velké poděkování. V souvislosti s výročím osvobození se na Josefa Bohatce obrátila redaktorka ruského rádia Svoboda, které poskytl více jak půlhodinový rozhovor právě o porodním táboře v Dětřichově a o dalších zajateckých a pracovních táborech v okrese Svitavy. Zmínil též Oskara Schindlera a jeho pobočku koncentračního tábora v Brněnci. Film Schindlerův seznam, který byl natočen, neodpovídal plně skutečnosti a byly zde pouze informace poplatné tomu, že se jedná o komerční film, nikoliv o historický dokument.
Socha Rudoarmejce ve Svitavách s verši V. Nezvala „Přišli včas jak legendární vojska z dávných kronik. Zvítězili“… připomíná osvobození města 9.května 1945. Věnec zároveň s květinami na hrob vojáků padlých v I.světové válce na místním hřbitově – to je to nejmenší, jak můžeme uctít památku hrdinných vojáků. Škoda jen, že květiny nosí pouze členové KSČM a sympatizanti, vždyť svobodu přinesli vojáci všem. Nebýt jich, kdo ví, jak by vypadal život v naší vlasti.
V Moravské Třebové jsme se pozdravili s dalšími, kteří také přišli poděkovat našim osvoboditelům, samozřejmě jen v omezeném počtu, aby se dodržela pravidla.
Památník v Předním Arnoštově byl v minulosti místem, kde skládali pionýrský slib žáci Základní školy v Křenově, v současné době se přicházejí poklonit památce padlých z blízkého okolí. I my jsme si v těchto místech znovu připomněli hrůzy II. světové války a společně si přejeme jen život v míru.
S Květou Matušovskou pokládala květy její malá dcera Zuzanka a dojatě jsme sledovali, s jakou vážností se akce zúčastnila. Květiny jsme položili také na místním hřbitově v Jevíčku, kde jsou pochováni sovětští vojáci a nezapomněli jsme ani na Vísku u Jevíčka, kde je pochováno 143 neznámých sovětských zajatců.
Další zastávkou byl Opatov, kde jsou dva památníky. Obecní úřad nejevil zájem výročí si připomenout, iniciativní byly místní ženy v čele s místopředsedkyní ZO KSČM Květoslavou Roušarovou (maminka poslankyně K. Matušovské) a položily květiny k pomníku na hřbitově i k památníku ve středu obce. V Opatově a následně v Opatovci položil květy také Josef Bohatec. Na hřbitově v Koclířově jsme také položili květiny a zapálili svíčky, stejně tak v Litomyšli. Členové KSČM a sympatizanti uctili hrdiny květinami a rozsvícenými svíčkami jak na hřbitově, tak u Památníku u sokolovny.
Obdobným způsobem si připomněli konec II. světové války v Dolním Újezdě. Hrob je ve vzorném pořádku, poděkování zaslouží manželé Královi stejně jako ZO KSČM v Litomyšli, protože výročí připomněli důstojným způsobem. V Moravské Chrastové je památník vojákům, kteří zahynuli v bojích v říjnu 1938 při obraně Moravské Chrastové. Hroby jsou také v Petrůvce a Unerázce, i tam jsme položili květiny a zapálili svíčky.
Oblast Poličska zabezpečili velmi zodpovědně členové ZO KSČM v Poličce, objeli všechna pietní místa, společně se starostou Jaroslavem Martinů (ODS) položili k hrobům a památníkům květiny. Současně odsoudili chování představitelů Prahy 6, Řeporyjí i primátora Hřiba, který se ve sdělovacích prostředcích vyjádřil v tom smyslu, že Rudá armáda vlastně už neměla koho osvobozovat, protože Praha byla svobodná.
Bohužel tyto nehorázné lži se v posledních dnech objevují stále častěji a všichni čestní lidé se proti takovému zkreslování historie musí bránit. Pamětníků ubývá a kdo pak vysvětlí mladé generaci, jak to před 75 lety skutečně bylo.
Konec II. světové války si na okrese Svitavy připomněli i zástupci Klubu českého pohraničí a Českého svazu bojovníků za svobodu. I když jsme nemohli být všichni společně, na hrdiny nejhorší války v dějinách nikdo z nás nezapomíná.
Nikdo a nic nesmí být zapomenuto, v současné době to platí dvojnásob a je na nás, na všech pokrokových lidech, abychom nikomu nedovolili zkreslovat historii. Mohlo by se nám to vymstít. Mnozí čeští obyvatelé okresu Svitavy by si měli uvědomit, že bez vítězství Rudé armády a spojenců by ve svých domovech nemuseli vůbec být.
