Od konce studené války vedly USA a jejich spojenci, včetně NATO, řadu agresivních válek, které očividně porušovaly mezinárodní právo a Chartu Organizace spojených národů, pouze za cílem zmocnit se cenných zdrojů.
Všechny tyto agresivní války byly podle mezinárodního práva nezákonné, včetně paktu Kellogg-Briand z 27. srpna 1928 – mnohonárodnostní (signatářem i USA) dohody o odstranění války jako nástroje národní politiky. Charta Organizace spojených národů (1945) však následně obhajovala pragmatičtější systém »kolektivní bezpečnosti«, v němž pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN mělo za úkol udržovat nebo prosazovat mezinárodní mír.
Problém je nyní v tom, že Spojené státy, podporované Spojeným královstvím a Francií, mají většinu z pěti stálých členů Rady bezpečnosti Organizace spojených národů a každý z nich má právo veta nad všemi rozhodnutími.
Vzhledem k tomu, že Čína a Rusko mohou také vetovat jakékoli rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, znamená to, že Rada bezpečnosti je téměř trvale zablokována, i když jsou zapotřebí důležitá mezinárodní mírová rozhodnutí.
Tři jasní pachatelé
Tím je také těmto pěti stálým členům rovněž umožněno jednat beztrestně, a Rada bezpečnosti je tak ve slepé uličce – nemůže proti nim podniknout žádné trestní kroky. Od konce studené války byli hlavními pachateli zneužívání mezinárodního práva především tři členové Rady bezpečnosti a současně členové NATO: USA, Spojené království a Francie. A tyto země na základě vzájemné dohody kryjí i ostatní členské státy NATO.
Série nezákonných válek
Tento »systém« vedl k sérii katastrofálních nezákonných válek, včetně válek proti Srbsku v roce 1999, Afghánistánu (2001-2021), Iráku (2003-2011?), Libyi (2011). Přitom teoreticky může vojenskou akci povolit pouze Rada bezpečnosti OSN, a to navíc pouze za účelem udržení skutečného mezinárodního míru. Mezi výmluvy, které mnoho agresorských národů používá, patří tvrzení, že jejich agresivní války jsou nezbytné pro sebeobranu jejich národů, ochranu jejich národních zájmů, či jako záminku pro falešnou humanitární intervenci.
Ekonomické sankce jako forma agrese
Koncept mezinárodního práva o neutralitě byl zaveden v roce 1800 na ochranu menších států před takovou agresí a Pátá haagská úmluva o neutralitě z roku 1907 se stala a stále zůstává konečným aktem mezinárodního práva o neutralitě. Mezitím již byla Haagská úmluva o neutralitě uznána jako mezinárodní zvykové právo, což znamená, že jejími ustanoveními jsou vázány všechny státy, i když úmluvu nepodepsaly nebo neratifikovaly.
Odborníci na mezinárodní právo L. Oppenheim a H. Lauterbach rovněž tvrdí, že každý stát, který v dané válce není bojovníkem, je v této konkrétní válce považován za neutrální, a proto je v průběhu války vázán zásadami a praktikami neutrality. Zatímco neutrální státy mají zakázáno účastnit se vojenských aliancí, neexistuje žádný zákaz účasti v ekonomických nebo politických aliancích. Neoprávněné použití ekonomických sankcí jako formy nepřátelského kolektivního trestu by však mělo být považováno za agresi s ohledem na zničující účinky, které takové sankce mohou mít na civilisty, zejména děti.
Mezinárodní zákony o neutralitě se pak vztahují pouze na vojenské záležitosti a účast ve válkách, s vyloučením skutečné sebeobrany. V Evropě i jinde existuje mnoho různých praktik a aplikací neutrality – od silné ozbrojené neutrality po neutralitu odzbrojenou. Některé neutrální země, jako je Kostarika, nemají armádu vůbec. Kostarika »plýtvá« hodně svými finančními prostředky na zdravotnictví, školství, péči o nejzranitelnější občany a je toho schopna, protože nemá armádu a s nikým neválčí.
Neutralita, ale do kdy?
Švýcarsko je považováno za nejneutrálnější zemi na světě, a to natolik, že vstoupilo do Organizace spojených národů teprve 2. září 2002. Rakousko a Finsko mají neutralitu zakotvenou ve svých ústavách, ale v obou případech na ně byla neutralita »uvalena« po skončení 2. světové války, takže obě země možná směřují k ukončení svého neutrálního statusu. Švédsko, Irsko, Kypr a Malta jsou z hlediska vládní politiky neutrální, ale v těchto případech to může být změněno rozhodnutím vlády. Neutralita Kypru je pak například ohrožena tím, že Británie stále okupuje dvě velké tzv. suverénní základny na Kypru, které ve velké míře využívala k vedení útočných válek na Blízkém východě.
Nejlepší variantou je Ústavní neutralita – jakákoli rozhodnutí o opuštění neutrality a vstupu do války lze učinit až po změně ústavy, tedy 2/3 většinou hlasů, s výjimkou skutečné sebeobrany. Po skončení studené války USA a NATO slíbily Rusku, že NATO nebude rozšířeno o země východní Evropy a další země sousedící s Ruskem. To by znamenalo, že všechny země na hranicích Ruska by byly považovány za neutrální, včetně stávajícího neutrálního Finska, ale také České republiky, pobaltských států, Běloruska, Ukrajiny, Rumunska, Bulharska, Gruzie atd. Tuto dohodu ale USA a NATO rychle porušily… Pozdější pokusy začlenit Ukrajinu a Gruzii jako členy NATO pak donutilo ruskou vládu bránit to, co považovala za součást svých národních strategických zájmů, tím, že si vzala zpět Krym a převzala provincie Severní Osetie a Abcházie pod svojí kontrolu.
Koncept neutrality může být řešením
Stále existují velmi pádné argumenty pro neutralitu všech států v blízkosti ruských hranic, a to je naléhavě potřeba, aby se zabránilo eskalaci konfliktu na Ukrajině. Historie ukazuje, že když se agresivní národy vybaví silnějšími zbraněmi, budou tyto zbraně použity. Útočné války jsou nezákonné, ale je třeba najít způsob, jak takovým nezákonným aktivitám zabránit.
V zájmu lidstva, stejně jako v zájmu všech živých bytostí na planetě Zemi, nyní existují pádné argumenty pro rozšíření konceptu neutrality na co nejvíce zemí. Nedávno zřízená mírová síť s názvem Veterans Global Peace Network (VGPN – www.vpgn.org) zahajuje kampaň, jejímž cílem je povzbudit co nejvíce zemí, aby začlenily vojenskou neutralitu do svých Ústav. Doufáme, že se k nám připojí mnoho dalších národních a mezinárodních mírových skupin.
Neignorovat konflikty
Neutralita, kterou bychom chtěli prosazovat, by nebyla negativní neutralitou, ve které státy ignorují konflikty a utrpení v jiných zemích. V propojeném a zranitelném světě, ve kterém dnes žijeme, je válka v jakékoli části světa hrozbou pro nás všechny. Chceme podporovat pozitivní, aktivní neutralitu. Tím myslíme, že neutrální země mají plné právo na obranu, ale ne právo vést válku proti jiným zemím. Ale musí to být opravdová sebeobrana a nesmí ospravedlňovat falešné preventivní údery proti jiným zemím nebo falešné »humanitární intervence«.
Neutrální státy by se také zavázaly aktivně podporovat a pomáhat udržovat mezinárodní mír a spravedlnost. Mír bez spravedlnosti je pouze dočasným příměřím, jak ukázala první a druhá světová válka. Tato kampaň za mezinárodní pozitivní neutralitu začne povzbuzováním stávajících neutrálních zemí, aby si udržely a posílily svou neutralitu, a poté kampaň za to, aby se další země v Evropě i mimo ni staly neutrálními zeměmi.
Nejžhavější místa v pekle…
VGPN bude aktivně spolupracovat s dalšími národními a mezinárodními mírovými skupinami k dosažení těchto cílů. Existuje několik důležitých variant konceptu neutrality, včetně negativní nebo izolacionistické neutrality. Urážkou někdy namířenou proti neutrálním zemím je citát básníka Danteho: »Nejžhavější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří si během velké morální krize zachovávají svou neutralitu.« Měli bychom to zpochybnit odpovědí, že nejžhavější místa v pekle by měla být vyhrazena pro ty, kteří vedou agresivní války.
Irsko je příkladem země, která praktikuje pozitivní či aktivní neutralitu, zejména od svého vstupu do OSN v roce 1955, ale také v meziválečném období, kdy podporovalo Společnost národů. Přestože má Irsko velmi malou obrannou sílu – kolem 8 000 vojáků, je velmi aktivní v mírových operacích OSN. Od roku 1958 ztratilo 88 vojáků zabitých v těchto misích, což je na tak malou sílu vysoká míra obětí.
Vykořisťovat, ne chránit
V případě Irska znamenala pozitivní aktivní neutralita také aktivní podporu dekolonizačního procesu a podporu nově nezávislých států a rozvojových zemí prostřednictvím praktické pomoci v oblastech, jako je vzdělávání, zdravotnictví a ekonomický rozvoj. Bohužel, zejména od doby, kdy Irsko vstoupilo do Evropské unie, a zejména v posledních desetiletích, má Irsko tendenci zapojovat se s většími zeměmi EU a s bývalými koloniálními mocnostmi do vykořisťování rozvojových zemí, spíše než jim skutečně pomáhat. Irsko také umožnilo americkým vojákům používat irská letiště.
Spojené státy a členské státy NATO, které jsou členy EU, využívají diplomatický a ekonomický tlak, aby přiměly neutrální země v Evropě, aby opustily svou neutralitu, a jsou v tomto úsilí úspěšné. Geografie může hrát důležitou roli v úspěšné politice neutrality. Například okrajová, ostrovní poloha Irska na extrémním západě Evropy usnadňuje zůstat neutrální spolu se skutečností, že na rozdíl od Blízkého východu má Irsko velmi málo ropy nebo plynu.
Geografické faktory také znamenají, že různé země, jako je Česká republika, možná budou muset přijmout formu neutrality, která vyhovuje jejich geografické poloze a dalším bezpečnostním faktorům. Je však třeba posílit a uplatňovat mezinárodní právo, aby bylo zajištěno respektování a prosazování neutrality všech neutrálních zemí.
Největší hrozbou je NATO
Haagská úmluva o neutralitě, i když s mnoha omezeními, je považována za základní kámen mezinárodních zákonů o neutralitě. Skutečná sebeobrana je povolena mezinárodním právem o neutralitě, ale tento aspekt byl agresivními zeměmi značně zneužíván. Aktivní neutralita je životaschopnou alternativou k agresivním válkám. Od konce studené války se NATO stalo největší hrozbou pro mezinárodní mír.
Projekt mezinárodní neutrality musí být součástí širší kampaně, aby se NATO a další agresivní vojenské aliance staly nadbytečnými. Mírové organizace, ale i jednotlivci ve všech zemích světa jsou tak zváni k účasti na této kampani v partnerství s Veterans Global Peace Network.
Edward HORGAN pro VGPN (www.vgpn.org), překlad – (cik)
Dr. Edward Horgan je bývalý důstojník irských obranných sil s 22 lety zkušeností, včetně těch z různých misí OSN. Po odchodu do důchodu dokončil doktorát v oboru politika a mezinárodní vztahy. Nyní přednáší na univerzitě v Limericku. Je mírovým aktivistou, nejvíce známý tím, že podnikl právní kroky proti irské vládě za to, že umožnila americkým jednotkám přistát v Irsku. V současné době čeká na soud kvůli obvinění z trestného činu poškození amerického vojenského letadla. Je zapojen do Aliance míru a neutrality a do sdružení Veterans Global Peace Network (VGPN).