Na sociálních sítích, ale i v některých seriózních médiích se objevují články, které výrazně kritizují
rozkradení, rozprodání a snad lze uvést spíš zašmelení národního majetku. Vynechejme notoricky známé kauzy, jako je OKD, téměř všechny textilky, strojařské podniky a další, o kterých v regionech víme.
Soustředění si mj. zaslouží jedna, která na Chrudimsku bije do očí. V říjnu roku 1970 zahájil velkovýrobu Cukrovar československo-polského přátelství v Hrochově Týnci. Mnohamilionová investice však padla v popřevratové době na oltář Evropské unie a její prozápadní ekonomické orientaci. Cukrovar byl nastaven na výrobu 300 tisíc tun cukrové řepy a po desetiletí se tak dělo. Disponoval nejmodernějším vybavením a měl před sebou ještě mnohaletou budoucnost. První ránou byly omezující kvóty výroby na pokyn ministra zemědělství Palase (ČSSD). Cukrovar naši vládní představitelé předali (a že se na tom podepsaly všechny popřevratové vlády, dnes již víme, že zcela zištně,) společnosti Eastern Sugar. Dalo se očekávat, že přijde další rána. A přišla! »Povedená« společnost cukrovar uzavřela a následně prodala za dvě miliardy korun! Komu? No přece konkurenci. Stejný příběh měly i některé naše další cukrovary. Pamatuji si, jak tehdy na setkání s novináři tehdejší ministr zemědědělství Gandalovič(ODS) mlžil, že areál bude využit k výrobě bioplynu! Místo toho o pár týdnů později přijely bagry, těžké stroje a zplanýrovaly celou plochu cukrovaru včetně odstranění kontaminovaných míst ropnými produkty. Upravily plochu do původní půdní podoby. Jen tak se mohla společnost Eastern Sugar těšit z celkem obří finanční injekce. Celkem 160 lidí zde přišlo o práci, o půdu, kde byl navezen metr zeminy, však nikdo nemá velký zájem. Jak jsem se informoval u předsedy Okresní agrární komory v Chrudimi a předsedy Zemědělského družstva Rosice u Chrasti Ing. Václava Blažka, k záchraně cukrovaru chyběla politická vůle z centra. »Francouzi byli jiní kabrňáci. Nenechali se zaprodat ďáblu a vyrábějí svoje bílé zlato, které my, jako bývalý cukrovarnický gigant, nyní musíme dovážet!« řekl Ing. Blažek. Kolik politiků a lobbistů se na hrochovotýneckém cukrovaru napakovalo se neví, ale nepřeji jim při této vzpomínce lehké spaní.
Z uvedených dvou miliard korun se mohly třeba těšit živořící špitály, školy, silniční sítě...
V hrochovotýneckém cukrovaru nalezli po desetiletí odbytiště cukrové řepy zemědělci z nedalekého okolí, vždyť malá dopravní vzdálenost měla logiku. A dnes? Zemědělci jsou zde nejednotní, rozhádaní, zlikvidovali živočišnou výrobu. Soukromníci zpohodlněli a spokojili se s dotacemi jen na rostlinou výrobu. Když jedete v těchto místech na jaře, cítíte především páchnoucí řepkou oseté lány. Snad lze dodat, že to zapáchá v celé slavné EU...